Moje cesta k nošení dvojčat

Cože? Dvojčata?

Když jsem zjistila, že čekám dvojčata na úplně malou chvíli jsem zalitovala toho, že je nebudu moct nosit. Se starší dcerkou jsem si musela nošení doslova vybojovat a těšila jsem se, jak s druhým dítětem to půjde samo. Jak mi to ohromně ulehčí práci, budeme pořád spolu a zároveň se budu moct naplno věnovat starší dcerce, která byla ještě dost malá a vyžadovala spoustu pozornosti. Nakonec jsem si ale řekla, že se to určitě bude dát nějak udělat i s dvojčaty. Vlastně, že s dvojčaty se to MUSÍ dát nějak udělat, protože potřebuju nošení o to víc! Tak jsem začala hledat.

Velké pátrání

Začala jsem tedy pátrat a dopátrala jsem se až do facebookové skupinky podporující kontaktní rodičovství s dvojčaty a vícerčaty, kterou založila Lucie Ernstová (dnes se skupinka jmenuje Radost s dvojčaty a vícerčaty, takže pokud se chcete přidat, neváhejte!). Dále jsem se proklikala ke stránkám a YouTube kanálu Jantar Dandové Back on Trees. Díky těmto dvěma zdrojům jsem získala potřebnou odvahu, informace a motivaci, že nošení dvojčat prostě dám!

Nakonec lektorkou

Sama nejsem moc velký experimentátor a jak si najdu to svoje, držím se toho jak klíště. Přesto jsem se nějaké nové věci naučila, a to díky svým holkám a dále také lektorskému kurzu nošení, kterého jsem se rozhodla se zúčastnit a díky kterému teď píšu tyto řádky. Nikdy bych se totiž neodvážila stát se lektorkou bez řádného vzdělání 😊

Blízkost nejen při nošení

V první řadě chci zdůraznit, že pokud to nebylo nutné, nosila jsem holky po jedné. V šestinedělí jsem neměla ještě dost sil, kontakt s miminky jsem se snažila zprostředkovávat i jinak. V každé možné chvíli jsem si dala obě holky na kojící polštář My Breast Friend a měla jsem je tak obě pěkně u sebe. Holky se většinou nakojily a pak spokojeně spinkaly. Já jsem odpočívala, četla si, nebo četla nebo se jinak věnovala starší dcerce. Béčko byla jako miminko spokojená i když spala v postýlce, takže jsem ji někdy v šátku pouze uspala a odložila, nebo prostě nějak někde usnula (to byly časy :D ). Áčko nebyla moc odložitelná, takže tu jsem nosila častěji, Nosily jsme v klasickém Kříži s kapsou uvnitř. Já jsem si tak procvičila dotahování, získala potřebnou zručnost, miminko si zvykalo na manipulaci při vázání a díky tomu jsem pak byla klidnější, když jsme začaly vázat tandemy.

Přední tandem

Koncem šestinedělí jsem usoudila, že "už je čas" a začaly jsme trénovat úvaz Amanda´s tandem hip carry. Ještě v těhotenství jsem byla na kurzu vázání u Lucie Ernstové, která mě naučila právě tento úvaz. Bez kurzu bych se k tomu těžko odhodlala. Nabyla jsem díky němu vázací sebevědomí, vyzkoušela si vázání nanečisto s panenkami a získala od Lucie spoustu cenných rad nejen z oblasti nošení. Nicméně po prvním navázání jsem byla zpocená až na zadku (doslova), trvalo to asi hodinu, než jsem byla s úvazem alespoň částečně spokojená. Nicméně, holky byly v šátku, spaly, vypadaly spokojeně a já měla oprávněný pocit vítezství!

V šátku i ven

Postupně jsme se odhodlaly jít v šátku i ven. Byl podzim, pěkně svítilo sluníčko, ale já měla po porodu dost rozházenou termoregulaci, takže jsem se šíleně potila. Zateplila jsem tedy hlavně děti, dala přes ně fleecovou kapsu a přes nás všechny už jen softshell bundu s vsadkou, kterou mi moje mamka ušila ještě na starší dcerku. Holky byly ještě maličké, takže jsme si pohodlně vystačily s nosícím oblečením pro jedno dítě. Měla jsem krásně našlápnuto ke svému nosícímu cíli, ale osud karty zamíchal a vše dopadlo nakonec jinak.

Člověk míní 

Poslední den šestinedělí jsem musela na operaci a s tím se pojila bolavá jizva na břiše a týden pobytu v nemocnici. Po návratu to také nebylo jednoduché. Jizva bolela jako čert a byla jsem slabá. Díky neuvěřitelné podpoře rodiny a vstřícnosti nemocničního personálu jsem udržela laktaci. Když jsem se vrátila z nemocnice, mohla jsem si o nošení nechat jen zdát. Ani kojení na dvojčecím polštáři nepřipadalo v úvahu, jelikož tlak na jizvu byl příliš velký. Kojila jsem tedy holky na střídačku. "Sakra přece to po tom všem nevzdáme!" To bylo motto mých dní.

Zpátky ve formě

Postupně jsem se dávala dohromady a můj muž se musel vrátit do práce. I přesto, že mi dopoledne pomáhala moje mamka, odpoledne byla péče o tři děti už zase na mě. Takže i nutnost nošení přišla. Začaly jsme zase pěkně od začátku. Nosila jsem po jedné v Kříži s kapsou uvnitř. Jizva byla pořád tak moc citlivá, že jsem v předním tandemu vlastně už nikdy pořádně nenosila. Když měly holky asi pět měsíců, onemocněla moje mamka a tím pádem mi vypadla i dopolední pomoc. Dvojčata ráno chodila spát přesně ve chvíli, kdy vstávala starší dcerka. A jelikož tatam byla doba, kdy by spaly samy v postýlce, musela jsem nějak vymyslet, jak je nechat odpočinout a zároveň se postarat o starší dceru.

Spása v podobě dvou nosítek

Určitě jsem musela nosit předozadní tandem, jelikož jednak byly holky už dost těžké a jednak mě jizva pořád trápila. Vázat šátek na záda jsem se zatím bála (dnes už vím, že zbytečně) a holky ještě neseděly, takže jsem nemohla koupit celopřezkové nosítko pro dvojčata. Potřebovala jsem něco rychlého a praktického. A protože jsem měla doma polopřezkové nosítko DidyKlick (anglicky se tento typ nosítka nazývá Half-buckle, konkrétně v DidyKlicku můžete děti vepředu nosit od narození, na zádech pak od dobrého držení hlavičky) po starší dceři, odvážila jsem se hodit jednu holku na záda. A povedlo se. Od známé jsem si půjčila KiBi a zkusila ho k tomu dopředu. A vyšlo to. Pořídila jsem tedy z druhé ruky celopřezkové nosítko Andala Care a bylo to. (pozn. dnes už bych Andala Care nosítko doporučila až pro sedící děti). Téměř půl roku jsem každý den kolem osmé hodiny ráno nahodila holky do nosítek a šla dělat snídani, čistit zuby, dát prát pračku a dělat spoustu dalších potřebných věcí. (Praktické tipy ohledně tandemového nošení naleznete v mém dalším článku).

Video, jak navázat děti do tohoto tandemu naleznete zde.

Nový směr

Pak přišel koronavirus a s ním možnost absolvovat Lektorský kurz nošení dětí online, což byla moje šance. Opět díky skvělé podpoře manžela a rodiny jsem se mohla kurzu zúčastnit a byla to skvělá zkušenost, dsdíky které jsem poznala a stále poznávám spoustu úžasných lidí, dozvídám se nové informace a celkově se můj život začal ubírat zcela novým směrem.